Dálko daleká

Samson

1:KdGyž jde večer slFmunce chrápat zGa modrFmavej lGes,
zaplápolá zlFmatej západ, hnGed bych dFmo něj vlDez',
stGmýská se mi pDmo tý zemi, cGmo se skrejvá zDma horou,
zGmamířím k ní v Fokamžení svD#ou toulavou pDohorou.
R:DGmálko dCmalekDá, tGmuláků jsi láska CmodvěkDá,
jGmenom kdybys jBednu vadu nDeměla,
kdGmyby sis nás nBedržela Dod těla,
dGmálko, dCmálkoD, kGmoho zmámíš, tBen se nDačeká.
2:Táhnu pouští, bahnem, křovím, do červenejch skal,
táhnu k řekám oranžovejm, k zlatejm kobylám,
rychlík v barvě pomeranče míří k žlutejm horám,
až se vrátím zpátky k Manče, zlíbám ji a zvolám:
R:Dálko daleká, tuláků jsi láska odvěká,
jenom kdybys jednu vadu neměla,
kdyby sis nás nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten ti naseká.
3:Táhnu za ní přes pohoří sedmdesát let,
tam, kde západ tudě hoří, vorvanej jsem kmet,
zlatá země pořád couvá jak divoký zvíře,
jako panna nelíbaná směje se mý víře.
R:Dálka daleká tuláků je láska odvěká,
jenom kdyby jednu vadu neměla,
kdyby si je nedržela od těla,
dálko, dálko, kdo tě chytí, ten tě voddělá,
dGmálko, dCmálkoD, dGmálkoD dGaleká ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:08.667+00:00
Výsledky hledání: